Putování po sušírnách
Vlachovice a nedaleké Vrbětice ukrývají jednu z nejzajímavějších tradic jižního Valašska. V krajině sadů, pasek a strání se dodnes dochovaly staré dřevěné sušírny ovoce, které připomínají dobu, kdy sušení ovoce patřilo k důležitým způsobům obživy místních obyvatel. Před sto lety jich bylo jen ve Vlachovicích a Vrběticích kolem pětadvaceti. Dnes jich v krajině zůstává osm a čtyři z nich jsou díky péči majitelů a spolku DOKOPY opět funkční a pravidelně se v nich suší ovoce. Právě množství dochovaných a stále využívaných sušíren dává Vlachovsku v rámci Moravy mimořádný význam. Nikde totiž není tolik starých funkčních sušíren, jako ve Vlachovicích. Vydejte se poznávat jejich historii, příběhy, ale i kouzlo a krásu krajiny jižního Valašska. Vyrazit můžete z kteréhokoliv zastavení naučné stezky po vlachovských sušínách už v sobotu 5. září.
Sušené ovoce tady nebylo jen pochoutkou, ale také důležitou součástí jídelníčku. V minulosti mohlo v některých obdobích představovat dokonce náhradu chleba. Křížaly, sušené švestky, hrušky a další ovoce z místních sadů se z Vlachovska vydávaly na trhy po celé Moravě a putovaly také do Vídně nebo Bratislavy. Sušírny tak byly nedílnou součástí zdejšího hospodářství, krajiny i každodenního života.
Sušírna DOKOPY
Jedním z hlavních zastavení je roubená komunitní sušírna DOKOPY u kulturního areálu Hradišťko. Právě zde se ukazuje, že stará tradice může mít své místo i v současnosti. Sušírna je opět využívána k sušení ovoce pro veřejnost a zachovává také zajímavé technické prvky původních staveb.
Návštěva sušírny je zároveň příležitostí ochutnat některé tradiční regionální speciality, poznat výrobky místních řemeslníků a nasát atmosféru valašské lidové kultury. K sušírnám totiž odjakživa patřilo společné setkávání, muzika, zpěv a práce. A právě tento duch se na Vlachovsku daří udržovat dodnes.
Od sušení ovoce k vůni bylin
Tradice zpracování toho, co nabízí zdejší krajina, pokračuje také na ekologickém bylinném statku KVĚTOMLUVA. Uprostřed bylinných polí stojí Sušírna sv. Františka, první zachráněná a zrekonstruovaná sušírna na Vlachovsku. Vedle ní vznikla nová provozovna pro zpracování bylin s moderní roubenou sušírnou, která propojuje tradiční způsob zpracování přírodních surovin se současným ekologickým hospodařením.
Návštěvníci mohou nahlédnout do výroby, projít se mezi bylinnými poli a navštívit místní obchod. Zdejší hospodaření navazuje na dlouhou valašskou tradici využívání toho, co poskytuje okolní krajina. Z vlastních bylin zde vzniká široká nabídka bylinných a speciálních produktů. Statek byl v roce 2023 oceněn jako nejlepší ekologická farma v České republice.
Staré pece, šindelové střechy a příběhy pasekářů
K nejcennějším dochovaným stavbám patří Vaňatkova sušírna ve Vrběticích. Zachována je v podobě blízké původnímu stavu, včetně šindelové střechy a starého typu pece. Společně s rekonstruovanou Sušírnou Raků představuje ukázku tradičního způsobu sušení, který byl po generace součástí života místních rodin.
Rakova sušírna stojí v přírodně bohatém prostředí vlachovských pasek. Citlivě opravená stavba si zachovala původní technologii a připomíná dobu, kdy se zdejší obyvatelé museli spoléhat především na vlastní hospodářství a zdroje, které jim poskytovala krajina. Vůně sušeného ovoce nebo pečených zemňáků připravovaných v tradiční peci dokáže historii přiblížit možná lépe než dlouhé vyprávění.
Ve Vrběticích se nachází také Sušírna Petrů, známá jako Tahařova sušírna. Přestože už dnes neslouží původnímu účelu, zůstává cennou připomínkou zdejšího způsobu života. V její blízkosti lze navštívit také Farmu Vrbětice a poznat další tradiční hospodářské činnosti, například zpracování ovčí vlny.
Sušírny, které vyprávějí i bez rekonstrukce
Stezka ale nevede pouze k opraveným objektům. K jejím nejzajímavějším zastavením patří také sušírny, které čas poznamenal více. Míčova sušírna je nejstarší dochovanou sušírnou na trase, přestože je dnes ve špatném stavu. Hrabicova sušírna zase stojí na působivém místě v krajině a ukazuje, jak přirozeně byly tyto stavby propojeny s okolními sady a pasekami.
Za návštěvu stojí také Šimoníkova sušírna. Přestože již neslouží svému původnímu účelu, majitelé o ni pečují a vytvořili zde příjemné místo k zastavení s výhledy do okolní krajiny.
Právě staré sušírny dávají zdejší krajině její nezaměnitelný charakter. Nejsou jen historickými objekty, ale dokladem toho, jak lidé v minulosti hospodařili, jak využívali úrodu ze sadů a jak se dokázali přizpůsobit podmínkám valašské krajiny.
Valašská kultura, která má stále své místo
Tradice Vlachovska nekončí u sušení ovoce. Důležitou součástí místního kulturního dědictví jsou také lidová hudba, kroje, řemesla a společné slavnosti. Putování po sušírnách proto doprovází cimbálová muzika a setkávání s místními obyvateli, kteří udržují valašské zvyky živé.
Významnou zastávkou je také Muzeum lidové kultury a tradic Vlachovska, které prochází rekonstrukcí a rozšiřováním. Jeho areál postupně doplňují zachráněné tradiční stavby, včetně staré vlachovské dřevěnice a další sušírny. Návštěvníci zde mohou poznat tradiční podobu zdejšího bydlení a sledovat také ukázky řemeslné práce, například tesařského nebo kamenického řemesla.
Od sušírny k pálenici a bednářské dílně
Vlachovsko nabízí i další tradice, které byly po generace spojeny s hospodařením a životem na Valašsku. Zastavit se můžete například u Vlachovské pálenice, která patří k typickým stavbám zdejšího venkova. Pálení ovoce má na Valašsku dlouhou tradici a stejně jako sušení představovalo způsob, jak zužitkovat úrodu místních sadů.
Výraznou stopu zde zanechává také tradiční řemeslo. Bednářství Fryzelka pokračuje v rodinné tradici trvající více než devadesát let. Součástí podniku je také bednářské muzeum a dílna, kde lze poznat řemeslo, které bylo v minulosti úzce spojeno nejen s vinařstvím a pivovarnictvím, ale také s hospodařením na venkově. Prohlídka nabízí pohled na práci s dřevem i na předměty, které byly kdysi běžnou součástí života našich předků.
Putování po vlachovských sušírnách není klasickou návštěvou jednotlivých památek. Je cestou za příběhem krajiny, která po staletí poskytovala lidem obživu a zároveň formovala jejich způsob života. Staré ovocné sady, roubené stavby, paseky, tradiční pece, vůně sušeného ovoce, bylinná pole, cimbálová muzika i poctivá domácí kuchyně vytvářejí obraz jižního Valašska, který stojí za to poznat.
Vydejte se po naučné stezce po vlachovských sušírnách a objevte kraj, kde se tradice stále předávají z generace na generaci. Vlachovice a Vrbětice ukazují, že lidové dědictví nemusí být pouze uzavřené v muzeích. Může žít v krajině, v řemeslech, v jídle i v setkávání lidí – a právě proto má dodnes své kouzlo.
.