Víno teče cez hranice: Blatnice pod Sv. Antonínkem
Pripravujeme seriál článkov “Víno tečie cez hranice”, potulky po vinárskych uličkách, kde Vám predstavíme najznámejšie sklepné lokality v euroregióne Pomoraví: Dnes začíname v Blatnicie pod Sv. Antonínkem
Cech blatnických vinařů sdružuje asi 40 vinařství. Hlavním úkolem cechu je propagace vín z Blatnice a pořádní vinařských akcí. Květnové Putování po blatnických búdách je největší akcí otevřených sklepů v regionu. Při srpnových Blatnických búdách pod hvězdami zase můžete zažít jedinečnou atmosféru teplé letní noci při víně. Od června do září drží vinaři ve sklepech přes víkend službu, tak můžete přijet a o kvalitě vína z Blatnice pod Svatým Antonínkem se přesvědčit sami.
Cech blatnických vinařů a především vína z obce Blatnice pod Svatým Antonínkem se mohou pyšnit označením „víno originální certifikace” (VOC). VOC je značkou Evropské unie, která garantuje kvalitu i původ výrobku.
Vína originální certifikace jsou jedinečná tím, že jsou zpracována z odrůd typických pro danou vinařskou oblast. Historicky prověřenými představiteli blatnických odrůd jsou svěží a vysoce minerální Ryzlink rýnský a skupina burgundských odrůd Rulandské bílé, Rulandské šedé, jež jsou typická svými obilnými a chlebovými tóny, a i tolik oblíbené Chardonnay.
Tyto vína s bedlivostí a přísností vybírá i hodnotí samotný Cech blatnických vinařů. Vína s touto certifikací splňují přísné zásady již při pěstování hroznů ve vinici, tak i následně při výrobě vína ve sklepě. Totožné víno o garantované kvalitě i tolik typické chuti daného regionu tak nelze nalézt nejen jinde na Moravě či v České republice, ale ani na celém světě.
Více o historii a blatnických búdách
Jak dokládají archeologické nálezy, už na začátku našeho letopočtu pěstovaly římské posádky na jihovýchodních svazích Bílých Karpat vinnou révu. První písemná zmínka o blatnickém vinařství je však až z 11. století, v zakládající listině Svatováclavské kapituly z roku 1046.
Podle lidových pověstí se zdejší víno pilo již na Svatoplukově stolci a podle dochovaných záznamů se koncem 13. a počátkem 14. století víno dováželo do Prahy a Vídně. Do tohoto období je datován i významnější vznik vinohradů v obci.
Kronikáři uherskobrodští, hradištští a jiní podávají svědectví o vinohradech a vinohradnictví v Blatnici, které bylo na svou dobu velmi vyspělé, a shodně uvádějí, že blatnická vína se řadí k nejlepším vínům na Moravě. Blatnické vinohrady však nepatřily v dřívějších dobách jen Blatničanům. Značnou část blatnických vinic vlastnili měšťané a kněžská hierarchie z Kroměříže, Uherského Brodu, Uherského Hradiště, Olomouce, Ostrohu a jiných měst, vinice zde měly i vrchnosti a církevní instituce. Se jménem Blatnice je nerozlučně spjato také jméno slavného myslitele a představitele naší předbělohorské vzdělanosti Jana Amose Komenského, který podle historiků zdědil po rodičích vinohrad v trati Plachty. Dozvídáme se o tom ze svatební smlouvy jeho druhého sňatku v roce 1624. Kromě něho vlastnila v Blatnici vinohrad i jeho sestra Kateřina. Vztahy Komenského k Blatnici byly trvalé. Ve svých spisech se o víně často zmiňoval. V knize Orbis Pictus popisuje vinobraní a práci s vínem, o víně se zmiňuje i v knize Brána jazyků otevřená. Před třicetiletou válkou měla Blatnice 120 ha vinic. Válkami v 17. století se rozmach vinařství v Blatnici zastavil a vinařství upadlo.
Trvalo několik desítek let, než se znovu dostalo na původní úroveň. V tomto rozsahu se pak udrželo až do poloviny 19. století. V druhé polovině 19. a začátkem 20. století můžeme pozorovat další úpadek vinařství v Blatnici, jakožto důsledek perenosporové a révokazové kalamity stejně jako orientace na jiné výnosné hospodářské plodiny.
Velký rozmach blatnického vinohradnictví a vinařství nastal až po skončení druhé světové války a tento rozvoj trvá až do dnešní doby. Nové vinohrady byly vysazeny v tratích Kamenice, Plachty, Pod Nadhajčím, Floriánky a Nádavky. Jako v jedné z prvních obcí bylo v Blatnici vedení révy na hlavu přebudováno na vedení drátěnkové.
Velkou propagaci a slávu blatnickým vinařům přinesla světová výstava vín v Paříži roku 1896, kde víno z Blatnice získalo zlatou medaili. Jednalo se o známkové víno, Blatnický Roháč, které svůj název získalo podle hory Roháč, kde se nachází viniční trať Roháče. Jde o jemné cuveé vín Ryzlinku rýnského, Rulandského bílého a Sylvánského zeleného.
Součástí místního lidového stavitelství jsou vinohradnické stavby – búdy se sklepy. Většina sklepů pochází z 16. až 18. století a soustředila se do nich většina tehdejšího vinaření. Búdy jsou postaveny z kotovic. Zdi dosahují šířky až 60 cm, dřevěné stropy nesly střechu pokrytou doškem, v dnešní době již pálenými taškami. Stěny se líčily vápnem, podlahy byly hliněné. Průčelní stěny se zdobily modrou nebo zelenou podrovnávkou, později ornamentem. Búdy tvořily souvislou zástavbu pod nejvýznamnějšími viničnými tratěmi. Do dnešní doby se zachovaly pouze v tratích Roháče, Floriánky, Kamenice a Stará hora. Jejich soubor pod Starou horou tvoří v současnosti památkovou zónu.
Búdy jsou dnes nejen místem práce ale i zábavy, posezení, setkání s rodinou i přáteli. Nezapomenutelné večery strávené při mudrcírování, ochutnávání a hodnocení nového zrajícího vína, dávají zapomenout na celoroční námahu ve vinici.
Více na stránkách Cechu blatnických vinařů
Text: http://www.obecblatnice.cz/vinarstvi-v-blatnici/, https://www.vinazmoravyvinazcech.cz