Zámek Milotice je barokní zámek ležící v obci Milotice v okrese Hodonín. Řadí se mezi nejunikátněji zachované komplexy budov a zahradní architektury z období baroka.

V roce 2019 se na zámku natáčel film Poslední aristokratka režiséra Jiřího Vejdělka podle knižní předlohy zdejšího kastelána Evžena Bočka.

 

 

Přehled majitelů

 

Prvními známými vlastníky Milotic jsou k roku 1360 páni z Ronova. Od druhého desetiletí 15. století bylo panství v držení pánů z Moravan, za nichž se Milotice staly opevněným sídlem husitů. V roce 1460 je vystřídali páni z Kravař a na počátku 80. let 15. století páni z Ojnic. Na konci 15. století drželi panství i se zámkem Zástřizlové, kteří z Milotic vytvořili centrum svého rozsáhlého dominia. Po šedesátileté zástřizlovské éře přešlo panství na Žerotíny. Ve druhé polovině 16. století nastalo období častého střídání majitelů – Žerotíny vystřídali páni z Lipé, Haugvicové z Biskupic, Bernard Ludvík Tovar a Kristýna z Roggendorfu. Ještě větší proměny majitelů nastaly v první polovině 17. století, které pro milotické panství znamenaly i ve spojitosti s probíhající třicetiletou válkou faktický rozvrat. Jedním z mnohých vlastníků Milotic byl tehdy i Albrecht z Valdštejna.

Zcela zpustošené panství koupil v roce 1648 Gabriel Serényi, pozdější moravský zemský hejtman, který ihned započal s jeho sanací. Na zámku se v roce 1715 narodil dvornímu malíři Serényiů Josefu Františkovi Adolfovi jeho syn Karel Josef Adolf. Rod Serényi, za něhož došlo k celkovému rozkvětu dominia, vlastnil Milotice spolu se zámkem až do roku 1811. Mezi léty 1811–1888 se na Miloticích objevují jména vlastníků z rodů Choiseul d’Aillecourt a Hardegg.

Od roku 1888 až do roku 1945 zámek a související velkostatek ovládal rod Seilernů. Za zakladatele milotické větve Seilernů je považován Karel Maxmilian Seilern-Aspang, který se roku 1849 oženil s jednou z dědiček milotického panství Marií Aloisií Hardeggovou. Jejich syn Karel František Seilern skoupil v roce 1888 všechny dědické podíly a stal se jediným vlastníkem Milotic. Karel František, nemající vlastní potomky, odkázal panství svému synovci Ladislavu Seilernovi. Ten zámek obýval od roku 1916 až do roku 1945, kdy byl objekt zabaven na základě tzv. Benešových dekretů.

Dnes je zámek ve vlastnictví státu, správu zajišťuje Národní památkový ústav a od roku 1974 je přístupný veřejnosti.

 

 

Stavební historie

 

Na místě dnešního zámku stávala původně vodní tvrz, připomínaná ve 14. století. Po ní dodneška zůstal jen vodní příkop kolem zámku. Někdy mezi lety 1586–1596 byla tvrz za majitele Bernarda Ludvíka Tovara z dolnorakouského Enzesfeldu přebudována na jednopatrový zámek v renesančním slohu. V 70. letech 17. století byla stavba zvednuta o další patro a přistavěny čtyři nárožní věže.

Dnešní vrcholně barokní podobu získal zámek během dvou přestaveb za majitele Karla Antonína Serényiho (1681–1746) v letech 1719–1725 a 1738–1743. Otázka architektů není dodnes spolehlivě rozřešena, uvažuje se o Domenicu Martinellim, Johannu Bernardu Fischerovi z Erlachu, Antoniu Sallovi či Christianu Alexanderu Oedtlovi. Nejnověji je s druhou fází barokní přestavby, kdy vznikla mimo jiné oválná dispozice čestného dvora, spojován brněnský stavitel František Benedikt Klíčník, který byl v letech 1719–1722 vedoucím stavebních prací při první fázi úprav zámku. V letech 1723–1743 byl pak realizátorem stavebních úprav hodonínský zednický mistr Martin Pahnost.

Od 18. století nedošlo k výraznějším stavebním úpravám, čímž se areál milotického zámku řadí k nejvíce dochovaným komplexům budov a zahradní architektury z období baroka v České republice.

 

 

Zámecké zahrady

 

První zmínka o okrasné zahradě milotického zámku pochází z roku 1637. Francouzská barokní zahrada rozprostírající se ve východní části komplexu byla budována od roku 1716, patrně pod vedením vídeňského zahradního architekta Johanna Antona Zinnera. Její přesnou podobu neznáme, doložena je však existence několika drobných letohrádků či kamenné voliéry. V první čtvrtině 19. století byla z části přeměněna na anglický park. Ve 20. století byla na osu parku umístěna dvojice kašen. Obnova francouzské zahrady byla provedena v letech 1968–1972 podle projektu brněnského architekta Dušana Riedla.

Bažantnice tvořená hvězdicovitě se sbíhajícími cestami a loveckým pavilonem v jejich průsečíku byla vybudována v 60. letech 18. století tehdejším majitelem Františkem Ludvíkem Serényim. Přiléhá k severní straně francouzské barokní zahrady. Během 19. století byl její vzhled romantizován, mimo jiné výstavbou gotického pavilonu, tzv. zříceniny. Na konci 20. století zde došlo k obnově rybníku. Zásobní zahrada zrekonstruovaná v roce 2013

Zásobní zahrada byla v roce 2013 zrekonstruována podle předlohy z 19. století a navazuje na jižní část francouzské barokní zahrady. Je osově členěna do tří čtvercových celků a zakončena rybníčkem. Zahrada sloužila, a to ještě za posledního majitele, pro účely zámku, který zásobovala květinami na výzdobu, zeleninou a ovocem, a poskytovala osvěžení při promenádách parkem.

 

 

Zajímavosti v areálu

 

• sala terena – přízemní sál z roku 1722 spojující vnitřní nádvoří se zahradním parterem
  oranžérie – dvojice budov z let 1738–1743, v nichž byly pěstovány exotické rostliny a dřeviny; dnes se v nich nachází expozice moravského barokního sochařství
• Gotický pavilon z první čtvrtiny 19. století
  socha boha Januse – dvouhlavá skulptura na horním parteru, v renesanci byl bůh Janus považován za symbol minulosti a budoucnosti
• medvědice s erbem Zástřizlů – do Milotic byla přivezena ze zámku ve Svatobořicích
• kašna na horním parteru – postavena posledním majitelem Ladislavem Seilernem v roce 1921
• renesanční kašna – zhotovena v roce 1587 Bohušem Morkovským ze Zástřizl pro zámek ve Svatobořicích, do Milotic přenesena ve 20. století
• poklona sv. Janu Nepomuckému – postavena v roce 1765 Františkem Ludvíkem Serényim v ohradní zdi bažantnice
  lovecký pavilon – zbudovaný v centru bažantnice v roce 1766
• gotický pavilon – datovaný do první čtvrtiny 19. století, dříve obehnaný vodním příkopem a vevnitř vyzdobený struskou
  Boží muka s Immaculatou – postavená po roce 1854 Františkou de Paula Hardeggovou, benedikovaná v roce 1859

 

Prohlídkové okruhy

 

Dcera posledního milotického hraběte Marie Henrietta Norman-Audenhove, roz. Seilernová (1918–2008)
Základní okruh

V roce 2005 prošly interiéry milotického zámku změnami, které si kladly za cíl uvést reprezentační prostory zámku do jejich podoby v první polovině 20. století, kdy byl zámek obýván rodem Seilern-Aspang. Návštěvník tak při prohlídce nahlédne do životního stylu a každodenního života posledního majitele Ladislava Seilerna, jeho manželky Antoinetty, roz. Loudonové, a jejich čtyř dětí. Prohlídková trasa je koncipována na základě přímého vypravování dcery posledního milotického hraběte, Marie Henrietty Seilern (1918–2008), provdané Norman-Audenhove.
Kostýmové prohlídky

V areálu zámku je možné si na procházku zahradou a nádvořími vypůjčit repliky barokních, rokokových a romantických šatů, které jsou zhotovovány přímo v zámecké šicí dílně. V měsících květnu a červnu jsou pro mateřské školy a 1. -3. třídu základních škol pořádány speciální kostýmové prohlídky, při nichž děti oblečené do kostýmů zámkem provádí sama milotická hraběnka.

Během roku se v areálu zámku koná řada kulturních akcí, včetně Národopisného festivalu kyjovského Dolňácka Milotice.

 

Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki

Foto: Instagram Pomoraví, Hollý Milan