Období kolem výročí vypálení pasekářské osady Ploština a dalších okolních míst – tedy dny v těsné blízkosti ukončení 2. světové války – s sebou často nese i otázky. „Kdo stojí za zdejší tragédií?“ je ta nejčastější, s níž se pracovníci komplexu národní kulturní památky Ploština setkávají.

Ta jména jsou známá a jsou k nalezení i v nové ploštinské expozici Tragédie na Ploštině. František Machů a Oldřich Baťa, zrádci a udavači, v historii zdejšího místa zanechali opravdu svůj strašný a nesmazatelný otisk. Co víme o mužích, za nimiž zůstalo 28 mrtvých?

V pracovním posudku od firmy Baťa se u Františka Machů píše, že si nehleděl práce, zato na hlouposti měl času dost. Putoval z oddělení na oddělení, k méně náročné práci, až ho nakonec žádné oddělení nechtělo. „Měl býti již dávno propuštěn. Vždy jsme však brali ohled na to, že jest ze Zlínského okresu a nikoho nemá,“ stojí v jeho pracovním posudku z roku 1940.

Narodil se v Újezdě jako nemanželské dítě, jméno otce se v jeho záznamech vůbec nevyskytuje a u matky je poznámka, že zemřela šest let po jeho narození. Když v roce 1937 nastoupil u firmy Baťa, hodnotili jeho práci jako dobrou, povahu důslednou a vytrvalou. V roce 1939 už je hodnocení jiné a patří k němu i poznámka „upadá“. V dalších letech obsahuje jen stížnosti. Co se změnilo? Kdy přesně začal Machů spolupracovat s nacisty, nevíme, jeho činy jsou zmapované až v průběhu roku 1944. Machů po vypálení Ploštiny uprchl a zemřel na útěku patrně na jihu Čech rukou některého z tamních partyzánů.

Druhý z udavačů, Oldřich Baťa, byl kluk, který se nehodlal přizpůsobit kázni ve škole, internátě ani zaměstnání. Poznámek o tom, že chodí pozdě, neuklízí světnici ani se řádně nemyje a také zmínek o marných domluvách, se dochovala řada. Z firmy Baťa ho propustili, v dalším zaměstnání způsobil nehodu a před zodpovědností utekl, zpronevěřil peníze svých známých. „Byl trochu domýšlivým mladým mužem neurčitého zaměstnání,“ popsal ho publicista František Bobák v knize Zlínská jitra. Že se z mladíka, který u ničeho dlouho nevydrží, stal V-mann, tedy informátor gestapa, nejspíš jemu samotnému došlo až se zpožděním. U výslechu zmínil, že chtěl z kola ven, jenomže tvořil dvojici s Františkem Machů a ten ho údajně u činnosti přidržoval výhrůžkami. Jestli by to Machů potvrdil, nevíme. Zemřel dřív, než jej dostihli vyšetřovatelé. Bobák popsal i Baťovu popravu ve Zlíně, v místě, kde dnes stojí budova Centroprojektu.

To jsou dva osudy, které se 19. dubna 1945 protnuly s životy obyvatel Ploštiny, aby za sebou nechaly jen zmar a zkázu. Podrobnosti onoho dne jsou velmi podrobně zachyceny v už zmíněné expozici Muzea jihovýchodní Moravy. Stojí za to si je přijít připomenout, abychom nezapomněli.

O Ploštině:

Pasekářskou osadu Ploština vypálili 19. dubna 1945 příslušníci německé tajné policie, sídlící ve Zlíně, a jednotky SS sídlící ve Vizovicích. Důvodem byla spolupráce pasekářů s partyzány. Ploštinská tragédie čítá 24 obětí přímo na Ploštině, další lidské životy vyhasly ze stejného důvodu v okolních obcích i samotách.

Expozice Tragédie na Ploštině sídlí v nově postaveném objektu zasazeném do terénu. Stavba získala ocenění v soutěži Stavba roku, expozici samotné patří ocenění Muzejní počin roku v soutěži Asociace muzeí a galerií ČR.

Zdroj: https://www.vychodni-morava.cz/

.